Z USA | johana

Na doporučení známého Chrise (s kterým jsme se seznámili během našeho “uvěznění” na Kalalau Trailu na Havaji) zůstáváme ještě chvíli v Oaklandu a jedem se podívat na Indian Rock – pěkná vyhlídka na San Francisco. Je to kus skály na kopci v obytné čtvrti. Schází se tady mladí, převážně studenti. Je tu kousek Berkeley University a taky tu jiná skupina lidí boulderuje, hulí, dávají si pivka. PohodaJ

Cestou děláme menší nákup a od naprosto zhuleného týpka u silnice nakupujem pravé kalifornské pomeranče. Mňam

Přejíždíme přes most (placený, mějte cash, cca $4) do San Francisca a ještě máme chvilku, než se potkáme s Chrisem, tak se jdeme kouknout na rychlo na Pier 39. Jsme tady docela pozdě, kolem 9 večer a pořád to tady žije, ale není přelidněno. Milion osvětlených stánků s jídlem, suvenýry a vším možným. Má to docela atmošku. Obcházíme molo a už slyšíme i cítíme lvouny. Chvilku se zdržíme, ale stejně je tma, tak se sem vrátíme později.

Míříme za Chrisem do čtvrti Mission , ubytujem se a hned nás tahá na burrito a pak ke kamarádům na pivo.

2. DEN – SAN FRANCISCO – centrum, Haight and Ashbury, Golden Gate Bridge

Ráno vyrážíme do centra San Francisca a jdeme se kouknout znovu a za denního světla na Pier 39. Auto jsme zaparkovali někde mimo centrum a aspoň se projdem městem. Bereme to přes Lombard street. Pěknééé to je. Chvíli se zdržíme a fotíme, ale s příjezdem hromady asijských turistů prcháme dál k přístavu.

Procházíme si Pier 39, ale hlavně to kempíme u lvounu, svačíme a pozorujem je jak blnou. Je jich tady hromada, štěkají, perou se, hrají si, skáčou do vody.

Dál si jdeme koupit jízdenku na jízdu klasikou san franciskou tramvají. Jízdenku kupujem ($6/osoba/1 jízda), ale na jízdu je docela dlouhá fronta a nás tlačí čas. Musíme být u auta na čas, abychom nedostali pokutu.

K autu se dostáváme o 15 min později a už vidíme, že je zle. Čeká nás tu pokuta $60 za pozdní příchod. Nejsme nadšeni, ale co se dá dělat. Jenže si všímáme ještě dalších dvou pokut, za špatný způsob parkování – jak se dozvídáme z pokuty, pokud stojíte v kopci, který má 3% nebo větší sklon, tak musíte vytočit pneumatiky do strany. Děkujeme průvodci, paní v půjčovně aut, cedulím o parkování, že informují o takových důležitých věcech...haha, ironieJ… První pokuta za nevytočená kola je $60 a druhá $70. Nerozumíme, proč pokutu dostáváme dvakrát.

Možná stojí za přečtení rady na parkování v SF. Chybama se člověk učí, a tak takovéto informace asi taky příště budu zjišťovat.

Míříme dál do čtvrti Haight-Ashbury, umělecko-punková-hippie-tulácká čtvrť. Pro Vancouverské něco mezi Commercial a Hastings:D Procházíme skoro celou ulici až někam k Buchanan, kde zasedáme do kavárny a zevlíme a spočíváme. Byla to docela štreka. Je tu těžká pohoda, je krásně, všude kolem klasické milé san franciské domečky. Vydáváme se pak zpátky, stavujem se v jakémsi organickém marketu na menší nákup. Mají tu strašně moc dobrot, ale docela odoláváme. Zastavujem se v obchodu s CD a deskama a dává se s námi do řeči opilý starší pán, který už má něco za sebou. Když se dozvídá, že jsme z ČR, tak mu málem začnou téct slzy a spouští příběh o tom, jak to v ČR zná, jak to tam miluje, že tam jezdí na úžasný metalový festival, který je někde v bunkrech (Brutal Assoult, slyšíme poprvé v životě, ale následně zjišťujeme, že fakt existuje). Zná Kostnici a pár dalších věci. Je hodně dojatý a zakončujte to tím, že se narodil tady v San Franciscu, ale že by to okamžitě vyměnil za to, aby se narodil a žil v ČR. Filip skepticky odchází s tím, že mu nevěří ani slovo, že takových už bylo, hlavně aby ukecali turisty nebo kdo ví co. Když ale googlime jméno festivalu, tak se potvrzuje, co říkal a vypadá to, že i zbytek sedí. No..tak i takoví jsou, co by měnili San Francisco za ČR J Což je vlastně pozitivní.

Už je docela pozdě a míříme zvěčnit západ slunce na Golden Gate Bridge, nacházíme vyhlídku ve čtvrti Presidio, někde u Battery Bouttele. Čekáme tady docela dlouho, fotíme ještě po západu slunce a je pěkná kosa. “Konečně” klasické chladné a větrné San Francisco.

Pak už jen jedeme zpátky domů ke Chrisovi a tentokrát nás bere na vyhlášenou margaritu, na kterou se předtím připravujeme ještě českou slivkou. Trochu to cítíme, ale Chrisovi to dá docela zabrat J Klub je super, na to, že je středa, tak je tady úplně plno a pěkně živo, ne jenom mladých studentů, ale i starších kravaťáků. Usínáme jak psi.

3. DEN – SAN FRANCISCO - Golden gate Park, tramvaj, pláže

Ráno se pobalíme, rozloučíme se s Chrisem, a míříme do Golden Gate Parku. Začínáme snídání v Japonské zahradě. Máme štěstí a vstup máme zdarma, ještě tady není moc lidí a dáváme si tradiční zelený japonský čaj a koláčky štěstí. Zahrada je krásná. Je tu pěkně a klidně. Pak se jdeme podívat do atria, kde si asiaté pouští hudbu a ženské cvičí thaj-ťi (teda hádám, že to je ono), a dědoušci šermují mačetou (nebo něčím takovým), pak se jdeme podívat na vodopád a projíždíme celý park přes osadu, kde mají být bizoni, ale nevidíme je.

Pokračujem v cestě z parku na západ k pláží, kde se chvíli pokocháme a nasvačíme a po cestě Poin Lobos vyjíždíme po pobřeží na kopec, kde je n centrum s kavárnou a suvenýry. Je odtud krásný výhled, tak se kocháme a dáváme si kávu a nemůžeme se nabažit toho, jak se máme dobře.

Dojíždíme zas do centra do přístavu, parkujeme ne v kopci a na bezpečně dlouhou dobu (úplný západní konec Beach Street nabízí pro pár aut parkování na 4hodiny a pro pár aut bez časového omezení. Všude jinde to je většinou na 1h nebo 2 hodiny) Když přijedete a bude plno, zkuste být chvíli trpělivý a počkejte jestli někdo nevyjíždí. Dvakrát se nám to vyplatilo a nemuseli jsme se strachovat o další pokuty nebo platit šílené částky za soukromé parkovné...

A konečně vyrážíme na cestu tramvají – Powel-Hyde Cable Car line a vystupujeme na zastávce u Cable Car Museum and Powerhouse. Jdeme se kouknout do musea, kam je vstup zdarma a dozvídáme se něco málo o tom, jak celý systém tramvají funguje.

Pak už se jen vydáváme na cestu ze San Francisca směrem na Yosemite Park. Spíme v autě kousek před Yosemite parkem na cestě El Portal před Yosemite View Lodge (viz Mapy – USA).

4.DEN – YOSEMITE PARK – Vernon a Nevada Falls

Dojíždíme do Yosemite Parku, kde si u totalně happy vysmátého rangera kupujem roční pas za $80USD, dostáváme mapky a prospekty a nabuzení ještě více projíždíme park.

Už jenom na příjezdové cestě vidíme nádhernou krajinu a monument El Capitan. Ubytujeme se ve first come first serve Camp 4 ( vyhlášený především u horolezců), kde chytáme místo vpohodě. Ale stany jsou docela nezvykle (alespoň na kanadské nebo americké poměry) nalepené na sebe. Pak jdeme do „centra“, kde kávujeme, zjišťujeme info ve visitor centru, kocháme se, kupujem nějaké suvenýry a rozhodujeme se dnes vyšlápnout Mist Trail = Vernon a Nevada Falls. 11km zpáteční cesta a 580 m převýšení.

Vpohodě výlet, nic šíleného. Vernon fall je první po cestě (2.4km,převýšení 300m), nahoře je krááásný plácek na piknik. Pěkná řeka, v ní šutry na sezení, prostě super místo. Pak jdeme dál na Nevadal Falls, kde nás čeká podobně krásný výhled I piknikový plácek. Je tu fakt nádherně. Přes vodopád má někdo nataženou slack linu a zajištěni po ní nějací blázni chodí. Vypadá to docela šíleně, ale zážitek to musí být super. Když se dokocháme a dofotíme, tak sbíháme dolů.

Ve vesničce dokonce nacházíme sprchy, zdarma, kde je úplně prázdno, ale to asi jen proto, že jsme mimo sezonu. Cítíme se pak zas jak lidi a jdeme si do kempu uvařit večeři a je nám dobře. Noc je vpohodě, akorát mám utkvělou představu, že tam v noci bylo nějaké zvíře, asi prase a chodilo, chrochtalo a žralo kolem našeho stanu. Ráno mi Filip tvrdí, že prý to zvracel týpek od vedlejšího stanu. Tak nevím.

5.DEN – YOSEMITE PARK - Yosemite fall

Budíček si dáváme na 7 ráno a chystáme se na na Yosemite fall (11.5km zpáteční, 825 m převýšení). Ráno je kosa jak cip. Trošku vymrznem a v 9 vyjdem. Brzo nám začne být horko. Je to do kopce no. Ale trail je pěkný, Avizují, že celý hike má trvat 6-8 hodin. Nahoře jsme za 2 hodiny, nahoře pozevlíme, posvačíme, Filip ještě vyběhne na Yosemite point a za necelé 2 hoďky jsme pak i dole. Opět se potvrzuje, že americké údaje musíte brát trochu s rezervou. Obzvlášť pokud jste aspoň trošku zvyklí chodit.

Projíždíme si pak zase vesničku, je tu nádherně a kocháme se a odpočíváme po výšlapu. Jedeme se kouknout na hotel Ahwahnee, kde noc je hříšně drahá. Ale okolí je fajn, stojí za to si hotel i projít vevnitř. Potkáváme stádo srneček. Pak už jedem zpět do kempu udělat si rychlou večeři, kterou si berem sebou a dáváme si ji při západu slunce na pláží u řeky, kde jsme široko daleko sami ( je to v oblasti kempu, který ještě není otevřený na sezónu). Den zakončujem v klidu u kempu, děláme trochu pořádek ve věcech a v autě, Filip si šteluje glide cam na natáčení videa a spíme.

6.DEN – YOSEMITE PARK - Glacier point, SEQUIOA PARK, Ropná pole

Vstáváme ještě za tmy a míříme na východ slunce na Glacier Point, odkud vidíme celé Yosemitské údolí. Nádhera. Pak už opouštíme Yosemite park a pokračujeme dál do Sequioa parku. Ten víceméně jen projíždíme a stavujeme se jen kouknout krátkou procházkou na General Sherman tree. Les to je krásný, stromy obrovské. Chvilku tu pobudem, uděláme pár fotek a fičíme dál. Celý Sequioa park je hodně rozlehlý, ale jeho známá část s General Sherman tree a další obrovské sekvojovce jsou jen na jednom poměrně malém úseku. Určitě se dá v parku strávit delší dobu různýma procházkam, ale pokud vás traily v lese až tak nelákají, a chcete jen kouknout na obří sekvojovce, tak vám bude stačit půl dne úplně vpohodě.

Zastavujem ještě na jednom místě - u muzea a je tady louka – Crescent meadow, kolem které dokola vede krátka stezka. Pry tady byvaji medvedi, tak jsme zvedavi. Spojujeme to s obědem a berem si vařič a u lavičky na sluníčku si dělame těstoviny. Po chvíli uprostřed louky fakt vidíme medvědici s třemi medvíďaty. Jsou v bezpečné vzdálenosti. Dojíme oběd a pak se jdeme podívat ještě po stezce z druhé strany a medvědy vidíme trochu blíže. Je tady dost jiných lidí a medvědům jsme úplně ukradení. Jedno medvíde leze na strom, druhé cosik žere, mamina se lehá doprostřed chodníčku a je jí to ůplně jedno.

Pak už fakt vyjíždíme dál, přes Bakersfield směrem do , ale kempujeme zdarma po cestě kousek u městečka Trona na OHV camping. Je to přírodní park pro čtyřkolky na vyblbnutí.

7. DEN - DEATH VALLEY - Stovepipe, Furnace Creek, Bad Water Basin a písečná bouře

Probouzíme se ráno v kempu, kam jsme přijeli v noci. A je tu krásně. Poušť, kameny, pustina. V městečku Trona se ještě na benzíce stavujem na snídani a kávu. Je tu totalně pusto, jen jakási továrna, široko daleko nic. Na bydlení docela depka, ale nám se tu líbí.

Pouští dojedeme do tzv. centra Death Valley – přes Stovepipe, kde si kupujem nějaký suvenýr, vodu a benzín a pak Furnace Creek, kde je návštěvnické centrum a muzeum. Chvilku tady trávíme, dozvíme se nějaké zajimavosti, dostanem tipy na výlety a jedem se ubytovat do Texas Campground, který je otevřený ještě na jednu noc, tak toho využíváme. Jsme tady my a ještě jedno auto.

Postavíme stan, kolíky zabít nejdou, tak jen ho připevníme 4 kameny.

Konečně se jedem podívat na jednu z největších atrakcí – Badwater basin - nejníže položené místo v Severní Americe, minus 86 m. Je tu vedro, zajímavá krajina. Fotíme solné pole a všímáme si, že se blíží písečná bouře. Jde hodně pomalu, tak se vklidu kocháme a pak máme v plánu jet zpátky do Stovepipe a jít na západ slunce na písečné duny. Cestou nás už ale chytá písečná bouře, nic nevidíme. Ve Stovepipe je to snad ještě horší a tak jen zapadáme do Saloonu, hospodo restaurace ve stylu divokého západu. Nevypadá to, že by se bouře uklidňovala, sem tam vyběhneme ven do auta pro věci a vítr a písek je úplně všude. Nespěcháme a dáváme si vychlazené čepované pivo a nějaké žrádlo. Přehráváme fotky do noťasu, čteme si o dalších plánech atd atd. Bouře víceméně pořád trvá, ale nocovat tady nebudeme a tak se vracíme do našeho kempu. Tady už je počasí lepší, aspoň nelítá všude písek. Stan nacházíme úplně pomačkaný a sbořený o dvě kempovací místa dál. Stavíme stan znovu a dáváme si dovnitř asi tak 20 obřích kamenů, aby neodletěl. Noc je poměrně divoká, hodně fouká.

8. DEN - DEATH VALLEY - Zabriskie Point, Dante's Point

Vstáváme opět brzo a míříme na východ slunce na Zabriskie Point. Na vyhlídku to je krátká procházka po nově zrekonstruované cestě. Kocháme se podivnými horami a pahorky. Je tady pár dalších nadšených fotografů a všichni čekají až vykoukne slunce. Potom pokračujeme na další vyhlídku na Dante’s point, který je ve výšce 1700 mnm. Jde to znát, především na počasí. Je tady nehorázná zima, fouká. Ani se mi nechce z auta, ale jsem vyhnána. Je tu pohled na celé údolí Death Valley nad kterým se tyčí mouhutné hory, pustina kam dohlédneš, všechno ve světlých šedo béžových barvách. Zajímavé.

Vracíme se do centra, do , kde je obchod, káva a venkovní plácek s křesílky, kde si na našem vařiči děláme snídani. Už jsme toho stihli vidět docela dost a je teprve kolem 10 hodiny ranní. Vstávání na východy slunce má něco do sebe. Děláme si tu menší kancelář a dobíjíme foťáky, stahujem fotky, vaříme snídani, dáváme si kávu a je nám pořád krásně a spokojeně. Téměř při odchodu nás zastavuje pán a nabízí nám, ať si vezmem jakékoliv jídlo z jeho chladničky, že už to nestihnou sníst. Tak si berem vajíčka a nějaké džusy. Taky nám dává dva balíky dřeva. Super J Jedem kouknout na Devil’s golf course, tak říkají místu, kde je z důvodu místních šílených podmínek země úplně popraskaná a proto jen ďábel, by tam mohl hrát golfJ Dále jedem přes Artist Drive (hory mají různé barvy do růžova, zelena ) do Golden Canyon, kam se jdeme kousek projít. Příjemná 3km procházka. Pak jedeme ještě do Mosaic canyon – cca 5km procházka, která mě naprosto nadchla – jde se úzkými chodbičkami vyhloubenými řekou, sem tam se musíte někam vyšplhat, vylézt, oblézt kámen nebo hledat kudy vlastně máte jít. Taková milá hravá cesta, která se mi moooc líbila.

Pak se vracíme do Stovepipe do kempu, prakticky hned u hlavní cesty. Ale kromě jednoho dalšího karavanu jsme široko daleko sami. Jdeme se sprchnout a pak si děláme večeři a rozděláváme si oheň. Jo a taky hned vedle sprch mají bazén. Po včerejšku je plný písku. Ale nejen v sezóně, kdy tu bývá kolem 50C, to může být příjemné osvěžení.

Využíváme, že jsme uprostřed ničeho, je jasno a obloha plná hvězd bez narušení jakýchkoliv světel okolo a Filip se snaží fotit nějaké noční hvězdné fotky. Celkově to tady má skvělou atmošku.

9. DEN - DEATH VALLEY - RHYOLIT - KANAB

Ráno se loučíme s Death valley a jedem se kouknout do města duchů, které je po cestě – Rhyolit. Ale nějak nás nenadchne. Všehovšudy tři rozbořené baráčky. Celý den nám prakticky zabere cesta do městečka Kanab, kde večer přespáváme na staré cestě 89. Vaříme si rychlou večeři, ale je docela kosa, tam jíme i v autě a odpadáme.

10. DEN - KANAB - HORSHESHOE BEND - LOWER ANTELOPE CANYON

Ráno se probouzíme a z auta vidím akorát bílo. Na autě je lehká námraza a když otvírám dveře auta, tak vidím, že je bílo všude kolem. Dobrá kosa. Jsme kousek od návštěvnického centra v Kanabu, kde probíhá losování na vstup na The Wave v North Coyote Buttes. Snaží se to udržet neporušené turisty a tak se tam každý den dostane max 20 lidí. Z toho 10 lidí se losuje půl roku předem online. A 10 míst mají pro lidi, kteří přijou osobně na losování (den před tím, než na samotný trail chtějí jít). Moc jsme s tím v našem plánu nepočítali, ale když už nám vyšlo nocování takhle blízko, tak proč ne.

Kolem 9 ráno se tam nahromadí kolem 160 lidí ucházející se o povolení. Registruje se po skupinách o 1 – 6 členech. Takže například můžou vylosovat jednu skupinu o 6 lidech a pak už zbývají jen 4 místa. Pokud by napodruhé vylosovali např. Skupinu o 5 lidech, tak jeden z té skupiny jít nesmí.

Amíci do dělají extra složité, napínavé a všichni to prožívají. Losují samé malé skupinky po 1-2 lidech, takže pořád máme šanci. A karma se na nás usmívá a losují nás. Super. Štěstí jak pes.

Po losování zůstáváme ještě asi půl hodiny na přednášku o bezpečnosti atak. Dostáváme povolení a mapu - respektive 6 fotek z cesty, podle kterých se máme orientovat. Nikde tam nejsou značky. Neexistuje jedna jediní stezka. Takže to je na našem orientačním smyslu. No...trochu nám to teda mění plány.

A tak se jedeme kouknout na Horsheshoe band, který je poblíž. Vaříme si tam vaječinu na vařiči a Asiati si mě fotí, jako kdybych dělala kdo ví co. Mají z toho vánoce. Po příjemném obědu na hraně kaňonu a výhledu na zeleno modrou vodu v obležení oranžových skal jedeme do Lower Antelope Canyon. Není nutná rezervace, lidí tu moc není. Filip jde na foto tour – 2 hodiny, musí mít stativ, já na klasickou tour 1.5 hodiny a nesmím mít stativ. Lower i Upper Antelope Canyon spadá pod indiánské rezervace, takže zde neplatí Pas do amerických parků. Provází mě mladý indián, má tu svojí první sezónu,tak to bere pěkně poctivě.

Sestupujem jakoby do nitra země, do pukliny ve skále a slézáme po žebříku do podzemí. Procházíme kaňonem a kocháme se zajímavými oblými tvary oranřových skal. Na focení to je ráj. Ve skupině nás jde asi 10 a chodíme spíš po dvou skupinkách, takže je plno času na to, aby nikdo nelezl do záběru. Průvodce nám ukazuje různé zajimavosti, z jakých úhlů fotit. Kde je jaký obrazec. Poradí jak nastavit foťák a sem tam vám ho vezme a vyfotí vás nebo nějaký úkaz. Za námi jde jiný indián, která hraje na flétnu. Má to super atmošku.

Do Lower Antelope canyon se doporučuje chodit kdykoliv, krom pravého poledne (12-1). Světlo sem dopadá stále, protože jsme v podzemí a kaňon má jakoby tvar V a tak jsou tady dobré světelné podmínky na focení téměř kdykoliv. Na rozdíl od upper antelope canyon, kde to spíše vypadá, že vstupujete do jeskyně, ve tvaru A a dopadá sem nejlepší světlo mezi 11 – 1. Pravé poledne a jasný den je ideální na zachycení světelných paprsků.

Na večer se přesouváme na parkoviště u začátku trailu na The Wave. Spíme v autě.

11. DEN - NORTH COYOTE BUTTES - The Wave

Snažíme se vyrazit brzo. Jsme celí natěšení na The Wave a pořád se smějem tomu, že jsme měli takové štěstí, že nás vylosovali. Čeká nás 12 km roundtrip. Převýšení by nemělo být nic moc. Berem si sebou mapu - fotky a jdeme nejprve trochu travnatou krajinou, ale brzo se dostáváme na červené skály po kterých jdeme celou dobu.

Je to neskutečně rozhlehlá krajina, červeno,oranžovo béžové skály, modrá obloha s bílými mráčky a sem tam zelený strom tvoří úchvatnou krajinu. Radost fotit i kochat se. Dlouho nikoho nepotkáváme a užíváme si naprostý klid v opuštěné poušti. Po ani ne dvou hodiných pomalé chůze se dostáváme k cíli (ikdyž dá se řict, že celá cesta je cíl, protože to je nádherná krajina i bez té největší atrakce – Vlny).

Ocitáme se ve Vlně, zvláštně zerodované pískovcové skály. Jsou zde vidět různé vrstvy horniny, střídá se oranřová s bílou, béžovou, tmavě červenou. Vše má oblé tvary a celý úsek opravdu připomíná vlnu. Fotky to stejně zachytí nejlépe.

Kocháme se, fotíme, dáváme si svačinu na kopečcích, které nám připomínají želví krunýře. Za celý den potkáváme akorat těch dalších 18 lidí, kteří měli povolení sem jít. Je to nádherný zážitek. Jdeme objevovat trochu okolí a vylezeme na jeden tzv arch, oblouk, odkud je super výhled na celou poušť a vlnu. Děláme miliony fotek a videa a odpolede se vydáváme zpátky.

Na večer ještě přejíždíme do Monument Valley. Přijíždíme chvíli před západem slunce. Tak stihneme něco pofotit a pak se ubytujeme v kempu, z kterého je výhled k nezaplacení. Jsou tady i nové sprchy a dokonce tady chytíte wifi.

12. DEN - MONUMENT VALLEY a GOOSENECK PARK

Vstáváme na východ slunce. Respektive Filip, který už pobíhá kolem foťáku. Já se kochám ze spacáku ve stanu. Krásné. Máme před sebou hlavní monumenty údolí, slunce vycházející osvětluje celou krajinu. No pohádka.

Po klasických ranních rituálech se vydáváme na výlet mimo park, do parku Goosenecks a kolem Mexican Hut. Do Monument valley se vracíme až na odpolední slunce a vjíždíme do parku na známou okružní dvou hodinovou cestu, tak,abychom tam zachytili západ slunce.

Turistů tady moc nepotkáváme, sem tam tady místní indiánské babičky prodávají vyrobenou bižu a jiné hebla, tak něco nakupujeme. Sem tam míjíme indiánské polorozpadlé domečky, výpravy na koních a necháváme se unášet atmosférou divokého západu.

13. DEN - UPPER ANTELOPE CANYON a ZION PARK

Ráno se už balíme, jedeme ještě kousek směrem za Monument Valley, abychom pořídili fotku klasického pohledu na monument valley a pak už fičíme do Upper Antelope Canyon, kde máme rezervaci na foto tour.

Indiánský průvodce nás naloží do jeepu, spolu s dalšími 5 fotografy a berou nás pouští ke vstupu do kaňonu. Součástí připlacení za foto tour máme 2 hodiny na prohlídku a průvodce má taky zaúkol bránit davu turistů na normální tour, aby nám nevlezli do záběru.

Kaňon je krásný, vidíme sluneční paprsky prodírjící se úzkými otvory a tvoří tak krásné podmínky na focení. Průvodce sem tam do světelných paprsků hází písek, což tvoří další krásné efekty. Jen to množství lidí je nesnesitelné. Místo to je krásné, ale to neskutečné množství lidí tomu naprosto kazí atmosféru. 2 hodiny jsou pro nás už moc a těšíme se ven. Jsme zklamaní, ale fotky jsme nějaké pořídili, tak aspoň že tak. Jednoznačně ale doporučejeme lower antelope canyon. Sice neuvidíte ty známé sluneční paprsky, ale budete odcházet se stejně atraktivníma fotkama a lepší náladou.

Přemisťujeme se do Zion National Parku. Přijíždíme později odpoledne.

V parku se nachází dva kempy – Watchmen campground, který se dá rezervovat online, ale je vyprodaný tak půl roku dopředu. A pak South Campground, který je first come first serve. Přijíždíme pozdě, tak je beznadějne plno. Jdeme zaparkovat k návštěvnickému centru a projet si park shuttle busem (který je zdarma, jezdí často, a autem se do parku stejně nesmí, tak aspoň nebudete v zácpě).

Jdeme se podívat na Weeping Rock, což je kraťoučká procházka (0.6km roundtrip) a pak se svezem ještě k Temple of Sinawava a tam se projdem kolem řeky – Riverside Walk (3.5km roundtrip) , až k začátku známeho trailu The Narrows – 15km one way trail, který celou dobu vede korytem řeky mezi zužujícími se stěny skal. Zní to skvěle, ale bohužel na to nemáme čas.

Vracíme se zpět k autu a hledáme ubytování mimo park – ve vesničce Springdale. Soukromé kempy stojí min $35 a to se nám platit nechce. Tak nacházíme místo někde pod hlavní cestou, kde kempují už další dvě auta. Seznamujeme se s párem ze Zélandu, kteří sem přijeli hlavně lozit. Dáme si s nima pivo a jdem spát.

14. DEN - ZION NATIONAL PARK - Emerald pools a Angels Landing

Ráno přijíždíme do South Campground mezi 8-9 ráno a chytáme jedno z posledních volných míst. Užijem si trochu klidu a pohody a vyrážíme nejprve ne Lower a Upper Emerald Pool Trail ( necelé 4km roundtrip) údajně ke krásným azurovám bazénkům a malým vodopádům. Je ale tak sucho, že vodopády jsou malé čůrky a bazénky vypadají jak zakalena kaluž. Nic moc teda.

Scházíme dolů k The Grotto – pikinikovému místečku, kde si dáme oběd. A pak už na odpolední sluníčko vyrážíme na proslavený a prý nebezpečný trail Angels Landing ( 8.7 km roundtrip, převýšení 453m). První půlka cesty je vpohodě, normální stoupání. V druhé půlce začíná stoupání po úzkém hřebeni hory, kde poamericku hrozí asi všechny druhy tragické smrti. Ok, kdo má úzkostný strach z výšek, tak tahle část trailu asi není úplně pro něj. Ale pokud neděláte blbosti, tak je to vpohodě. Důkazem je i to, že mi nahoře vyfouknul vítr čočku z oka, a šla jsem dolů na jedno oko slepá a přežila jsem.

Na samotném vrcholu,kam jsme se teda dostali za pomoci pár řetězů nás čeká výhled do celého údolí Zion Park. Boží. Asi jeden z nejepších výhledů. Svačíme, pozorujem Chipmunky a najednou se zvedá vítr z ničeho nic a pořádně fučí. Tak radši scházíme rychle dolů, kdyby se přihnala nějaká bouře.

Vracíme se do našeho kempu, kde nejsou sprchy. Tak musíme do Springdale, kde u obchodu Zion Outfitter jsou veřejné sprchy. Musíte si však koupit tokeny do sprchy, tz prodávají v Zion Outfitter nebo pokud je už zavřený, tak v marketu vedle. Pokud vám budou tvrdit, že tokeny neprodávají, tak se nenechte odradit. Prodávají. My tak ztratili asi 20 minut hledáním další sprchy nebo jiného místa,kde koupit tokeny. Všichni nás odkazovali na market. Když jsem tam přišla podruhé, tak mi tokeny prodali. Ach jo.

Večer si děláme oheň a máme se čistě, najezeně, teple a fajně.

15. DEN - CESTA - BIG SUR

Vyrážíme na dlouho cestu, víceméně až do San Francisca. Bereme to ale jižní cestou a kolem pobřeží Big Sur a spíme asi hoďku od městečka San Luis Obispo.

16. DEN - BIG SUR - rypouši sloní, SILLICON VALLEY

Ráno popojíždíme asi půl hodiny a zastavujem u pláže na snídani. Když se kouknu na pláž, vidím asi dva tuleně a jsem celá nadšená. Když se rozhlídnu pořádně podél celé pláže, tak vidím asi tisíce tuleňů, respektive rypoušů sloních. Zaštiťuje to tady nějaká organizace Friends of the Elephant Seal. Trávíme tu asi hodinu pozorováním rypoušů, jak štěkají, hrají si, koupou se, rvou a hlavně jsou vyvaleni v písku.

Po příjemné a nečekané zastávce jedeme dál, počasí nám úplně nepřeje na kochání a focení, ale i tak je tu pěkně.

Zastavujem se do Sillicon Valley kouknout na sídlo Apple a Google. Procházíme se v parku v blízkosti Google a pak hledáme místo, kde přespíme v autě. Podaří se nám najít parkoviště na okraji nějakých pracovních budov.

V noci nás navštíví pan policajt, ujistí se, že nejsme bezdomovci, že jsme v bezpečí. Oznámí nám, že se tu spát nesmí, ale že když nám teda letí brzo ráno to letadlo, tak to nebude řešit.

17. DEN - SAN FRANCISCO - Alcatraz

Ráno odjíždíme směrem do San Francisca a na rezervovanou tour do Alcatrazu. Jedeme loďkou, pak si projdeme věznici s audioprůvodcem, kterého mají skvěle udělaného. Něco přes hodinu trávíme v celách a zázemí věznice. Dalo by se tu strávit celé odpoledne, ale chytáme dřívější loď a jedem ještě kouknout do města. Vracíme se na punkovou Height, kde se potkáváme s Jonášem z Vancouveru a jdem to naše setkání zapít do místní hospody, nebo spíš více hospod. Po dvoutýdenní dovči poprvé pijeme ( no dobře, koupili jsme si jeden sixpack na 18 dni a to jsme ho ani nevypili celý, tak ne úplně poprvé) a zmůže nás to. Spíme u parku v autě.

18. DEN - OAKLAND - Let domů

Vstává se těžko, piv bylo moc. Ještě, že jsem si s klukama nedala chodníčkový rum, i když mi dělal chutě.

Jedem směrem na letiště do Oaklandu, stavujem se na kafe a přebalit věci. Vracíme auto neskutečně zabordelené, ale naštěstí neplatíme nic navíc. A už tradá zpátky do Vancouveru, kde nás další den čeká příjezd Filipových rodičů a sestry. Tak je zase se na co těšit.