KALALAU TRAIL

 

Kalalau trail – 36 km tura (18km jedna cesta), po pobřeží s nádhernými výhledy.

 

Převýšení – cca 700 m nastoupáte během jedné cesty. Na některých stránkách se o tomto hiku mluví jako o jednom z 10 nejnebezpečnějších v USA a jeden z 20 na světě. Udělat celou jednu cestu tam za jeden den doporučují pouze pokročilým hikerům. Info respektujeme, ale zároveň tak nějak tušíme, že tyto americké rady bývají často nadsazené.

Respektive, musíte sami vědět, jak na tom fyzicky jste, ale s kanadskou průpravou nemáme větší obavy. 18 km je samozřejmě štreka, ale schválně vycházíme co nejdříve, ať si můžeme pěkně cestu užít, hodně fotit a natáčet a svačit s krásnými výhledy. Převýšení není extrémní a celý hike se mi jde příjemně. Poslední dvě míle se už sice docela vlečou. Ale za mě osobně pohoda, rozhodně větší oproti Muliwai Trailu na Big Islandu (cca 1700 m na 30 km).

 

Povolení na kempování online, za $21/osoba. Ale jak je vidět hodně lidí tento permit nemá.

 

Začátek: Kee Beach  - Hanakapia’ai Beach - cca 2 míle s převýšením cca 150m.

Cesta začíná mírným stoupáním, jde se převážně džunglí /lesem. Poslední 3 dny nepršelo a bylo slunečno, ale cesta je docela rozblácená.  Následuje klesání, docházíme k Hanakapia’ai Stream, kterou jednoduše přebrodíme bez sundávání bot a jsme téměř na Hanakapia’ai Beach. Než sejdeme přímo na pláž, míjíme dřevěnou ceduli s upozorněním kolik lidí se tady už utopilo. Pláž vypadá krásně, sundáváme batohy a chvíli blbnem a fotíme. Vlny jsou velké, oceán divoký, takže do vody nechodíme.

 

Upozorněni www.hawaii-guide.com

 

Plní sil a nadšení pokračujeme na další úsek cesty.

 

Hanakapia’ai Beach  - Hanakoa Valley – cca 4 míle s převýšením 300m

Zpočátku cesta poměrně dost stoupá, jdeme travnatou úzkou vlhkou cestičkou, tak jdeme všichni pěkně za sebou jak kačeny. Výhledy jsou boží, voda nádherně modrá. Dostáváme se na nejvyšší bod celého trailu, odkud pak zas klesáme, pak se lehce stoupá, zase klesá, stoupá, prudčeji klesá a zase stoupá. Může to být lehce demotivující, že vždycky něco vystoupáte a pak zas sejdete. Ale okolí je tak krásné, že se na to docela dá zapomenout. A hlavně v Hanokoa Valley jste teprve v půli cesty. Takže pěkně ještě jednou tolik. Dobrou zprávou je, že se v Hanokoa může kempovat. Není to nic moc, jen lese u řeky. Ale jako varianta na rozdělení cesty na více dní, to je určitě fajn.

 

Hanakoa Valley – Kalalau – cca 5 mil, cca 400 m převýšení

 

Docela dost klesáme, ale cesta je ještě dlouhá a tak víme, že určitě ještě neklásáme k pláži. Už se ocitáme na kamennité části cesty a na tzv. Sketchy part, kdy jdeme po hodně úzké cestě kolem útesu. Po pravé straně máme pod sebou ocean a útesy a udělat hodně blbý krok a sjedete pěkně dolů  a ani se nemáte o co zastavit, protože půda je drolivá. Asi byste pěkně skončili rozsekaní ve vodě, což se bohužel naposledy stalo klukovi z Maui. Ale nutno podotknout – fakt byste museli být hodně neopatrní. Měla jsem z této pasáže strach, z toho jaké záběry jsem viděla na internetu. Ale fotky i videa vypadají mnohem hůř než jak to vlastně je. Když přejdeme tento úsek, tak se spíš ptáme, jestli to bylo už to hrozné nebo ne.

 

 Na 9 míly začíná poslední klesání. Jsme na krásném červeném kopci, boží výhled na zelenou planinu, kde se pasou kozy a blížíme se k cíli. Tahle pasáž už se fakt táhne, ale už ani nespočívám u koz a mířím dál.

 

Na 10 míly nás čeká přebrození poslední řeky. S holkama už kašleme na hledání vhodných kamenů a bereme to I s botama vodou. Krásné osvěžení.

 

Po chvíli jsme už v kempu, je tu lesík a plno roztažených plachet a očividných starousedlíků. Docela to tady žije. Míjíme hodně zapáchající záchody a hledáme místo blíž k pláži. Najdem super místečko skoro u pláže.

Rychle postavíme stany, než se setmí a jdeme prozkoumat nádhernou pláž.

Objevujeme vodopád s pitnou vodou, který tu slouží I jako sprcha.

Přichází místní slečna nahoře bez a odhazuje I šáteček, který měla jako sukni a bez ostychu se pod vodopádem sprchuje.

 

Celé místo tak troche působí jako z toho filmu Pláž – krásná netknutá příroda, pláž, oceán, vodopád, místní hipící, backpackeři. Těžká pohoda. Jsme nadšení.

Potkáváme další lidi, ale všichni máme svoje soukromí u stanu, tak to ani nepůsobí přelidněně. Je to taková vesnička. Kdosik nám říká o večerní párty na pláži – slaví začátek nového půl roku....

 

Spočneme, dáme si večeři. Snažíme se překonat únavu a jdeme se kouknout na pláž. Už se tam vytvořil kruh u ohně. Hrají na ukulele, starý dědoušek tančí kolem ohně a točí obručí kolem pasu.  Pokud zrovna nezpívají písně, které mají slova, tak vydávají různé zvířecí zvuky. Za chvíli začíná kolovat jungle juice – víno z jakýchsi bobulí. Chutná jako hodně trpké červené víno.  Obloha je bez mráčku, tak se můžeme kochat hvězdama. Je to všechno strašně super, zajímavá atmosféra, pohoda. Akorát jeden týpek je hodně ožralý nebo fičí na něčem a dělá docela bordel, všude padá. Ani nevíme kolik je, moc pozdě ne, kolem 9-10 a odcházíme. Cesta nás zmohla. Vzhledem k tomu, jak je to tady super, tak se rozhodneme zůstat ještě jednu noc. Ať si můžeme užít další celý den.